Selfmonitoring diabetika
Informace o terapii
Selfmonitoring diabetika
| Základem selfmonitoringu je samostatná kontrola glykemie pomocí glukometru. Pro správnou kompensaci diabetika je naprosto nezbytné udržení trvalé normoglykemie. Normoglykemie znamená hladinu cukru v krvi v mezích platných norem, bez výkyvů k vyšším či nižším hodnotám. Studie DCCT jednoznačně prokázala, že hlavní příčinou vzniku pozdních diabetických komplikací (tím i vysoké morbidity a mortality diabetiků) je nedosažení dlouhodobé normoglykemie. Pro prevenci výkyvů glykemií a k udržení tolik potřebné normoglykemie je self-monitoring diabetika naprosto nezbytný. Pacientem prováděné samostatné měření aktuálních glykemií během dne eventuelně v noci pomocí glukometru je základem selfmonitoringu diabetika. V širším slova smyslu je selfmonitoringem diabetika myšleno i stanovení glykosurie (cukru v moči) a ketonurie (ketolátek v moči), případně i stanovení aktuální hmotnosti a krevního tlaku. Pacient vybavený glukometrem musí být schopen výsledky měření na glukometru správně interpretovat a upravit podle něj správně aktuální dávky inzulínu. Podle aktuálních doporučení ADA je selfmonitoring glykemií diabetika I typu nutný zejména pro časnou prevenci asymptomatických lehkých hypoglykémií, tím předcházení vzniku rozvoje těžkých nebezpečných hypoglykemií. Taktika selfmonitoringu je ve vyspělých zemích obdobná. Četnost a načasování kontrol glykemií je velmi individuální. Nejlépe tři a vícekrát denně. Předpisově se však kontroluje spíše menšina pacientů. Důvodem nebude zřejmě pouze nedocenění selfmonitoringu, hlavně ze strany pacientů, ale také ekonomické hledisko. V ČR máme naštěstí glukometry i testovací proužky do určitém objemového limitu hrazeny zdravotními pojišťovnami. Dalším důvodem ne příliš častých kontrol ze strany pacienta je určité nepohodlí při odběru vzorku krve či manipulace s glukometrem. Proto se nyní výrobci soustředí nejen na co nejvyšší přesnost měření, ale i větší komfort pro pacienta. Nejmodernějším a technologicky nejvyspělejším přístrojům používájí vyspělou biosenzorovou metodu měření. BIOSENSORY III GENERACE: Největší oblibě se těší moderní glukometry s jednoduchým ovládáním, s velkým dobře čitelným displejem, velmi krátkou dobou měření. Potřebují jen zcela nepatrný vzorek krve a testovací proužky již dovedou krev aktivně nasát bez námahy pacienta (nezničí se tak testovací proužky,jen proto,že se pacient nestrefil do malého políčka a pod.) Tyto přístroje je možno použít při odběru kapilární krve nejen ze špiček prstů, ale i jiných alternativních míst (paže, předloktí, ruka, stehno, lýtko). Pro menší bolestivost odběru vzorku krve z paže se v poslední době přístroje s touto možností stávají hitem. Třeba jen dbát aby toto alternativní místo bylo jemnou masáží správně připraveno k odběru. V kritických situacích - pokud předpokládáme naměření velmi nízké nebo naopak vysoké glykémie je vhodné použít klasické místo pro odběr krve na konečku prstu. V praxi je velkou výhodou i větší rozsah paměti přístroje. Například glukometr Senova má dokonce již 250 míst v paměti, kam se hodnoty glykémie s datem a časem ukládají zcela automaticky, je možné je z paměti kdykoliv vyvolat. Má také jako jeden z mála přístrojů na trhu tlačítko pro automatické odstranění použitého testovacího proužku, což je z hlediska hygieny velmi významné. Pro lékaře bývá též podstatná možnost přenosu dat do počítače. Důležitý je bezplatný servis tak i dostupnost testovacích proužků. V neposlední řadě pro úspěšnost selfmonitoringu je nutná kvalitní medicinská a technická edukace pacienta. Největší význam na udržení glykémie na optimálních hodnotách a tím i pro prevenci vzniku pozdních diabetických komplikací má selfmonitoring glykemií pomocí glukometru. Diabetici 1. typu závislí na inzulínu se bez něj dnes rozhodně neobejdou. Vývoj nemoci zaleží na pacientovi samotném, na tom, jak zodpovědně k selfmonitoringu, k jeho interpretaci a adekvátním zásahům do úprav dávek inzulínu přistupuje. SELFMONITORING MOČI GLYKOSURIE: Glykosurie - cukr v moči bývá často prvním nálezem při onemocnění diabetem. Pro snadnou dostupnost,jednoduchost vyšetření jsou testovací močové proužky dobrou screeningovou metodou v terénu. Vyšetření moči na cukr ani dnes není obsoletním v diabetologických ordinacích, naopak u řady diabetiků, zvláště diabetiků 2. typu je považována za důležitou informaci, která může upozornit na možné zhoršení kompensace cukrovky. Přes všechny výhrady týkající se určitého zpožďování výsledku, nebo malé specifiky této metody měření je stanovení glykosurie testovacími močovými proužky nejjednodušší a nejlacinější a též bezbolestnou vyšetřovací metodou. Proto je často i jedinou akceptovatelnou metodou vlastního monitorování diabetu. Sledování cukru v moči testovacími proužky je doporučována diabetikům 2. typu a to většinou za 2-3 hodiny po jídle (možno i nalačno spolu s ketolátkami). Nutno vědět,že výsledky mohou být ovlivněny zvýšeným obsahem vitaminu C nebo vysokou specifickou hmotností moči. Ketolátky a jiné metabolity výsledek u novodobých testovacích proužků neovlivňují. Vyšetření cukru v moči u diabetika 2 typu upozorňuje při opakovaných nálezem vysokých ztrát močí v určitou denní dobu na potřebu úpravy léčby. Nemocný sám pozná, která jídla by měl a neměl konzumovat. Bezprostředně sám doma pozná positivní či negativní výsledek svého snažení, což může mít neuvěřitelný výchovný a motivující dopad. U diabetiků 1.typu na inzulinu závislých je též přínosným vyšetřením,ale je již značně zastíněno dnešní možností selfmonitoringu z krve. Rozhodně se nelze podle močových nálezů orientovat v úpravách dávek inzulínu,ale velký význam má u diabetika 1. typu vyšetření moči na ketolátky pomocí močových testovacích proužků-selfmonitoring ketonurie. KETONURIE: Vyšetření moči na ketolátky u diabetiků 1. typu léčených inzulinem by mělo být provedeno vždy při neobvyklých pocitech nebo nenadálých situacích. Diabetici 1. typu musí měřit ketolátky při všech onemocnění, zejména infekcích, horečkách, vždy při zvracení i pouhé nevolnosti, při bolestech břicha, při poruchách soustředění, při nepřiměřené únavě, při zvýšených stresech duševních i fyzických, pokud by náhodně vynechali obvyklou dávku inzulínu a samozřejmě vždy, když si naměří vysokou glykemii. Zvýšeně ohrožení rozvojem ketoacidosy jsou a moč na ketolátky si musí preventivně vyšetřovat: Děti, těhotné diabetičky, diabetici 1. typu s nízkým obsahem sacharidů v dietě, ale někdy i starší diabetici závislí na inzulínu s dalšími onemocněními,které mohou příznaky ketosy zastírat,vhodná je prevence i u diabetiků s inzulínovou pumpou. Nutno připomenout, že u některých pacientů, například u pacientů s nízkým příjmem sacharidů v dietě nebo těhotných diabetiček se může objevit ketoacidosa i když hodnoty glykémie nejsou významně zvýšeny. Těhotné diabetičky by měli stanovovat moč na ketolátky denně před snídaní. Nedávná studie BDA Cohort ukázala,že nejčastější příčinou smrti mladých pacientů je rozvoj diabetické ketoacidosy. Měření ketolátek v krvi pomocí testovacích proužků je dnes již také možné (bez zpoždění, bez většího vlivu medikace), ale pro ekonomickou náročnost v praxi není možné masivně rozšířit. I proto se dnes výrobci znovu vrací spíše ke zkvalitnění testovacích proužků močových. Močové testovací proužky jsou nepřímým ukazatelem ketolátek v krvi, protože odráží hladinu ketolátek v krvi před 2-4 hodinami. Výsledky u novodobých testovacích močových proužků nejsou ovlivněny přítomností acetonu nebo kyseliny hydroxymáslné. Nízké pH moči,vysoká specifická hmotnost močit,nebo látky obsahující sulfhydrylové skupiny mohou výsledek ovlivnit (falešně positivní). Přesto je význam testovacích močových proužků stále velmi vysoký a mnohdy v praxi někdy nedoceněný. Citlivost moderních močových testovacích proužků je 0,5 mmol/l ketolátek. Neměli bychom proto v praxi nikdy zapomínat na nutnost vyšetření moče na ketolátky. MUDr. Blanka Vlčková |
